Text neotištěný v Lišovském zpravodaji 3/2020,
umístěný pouze v elektronické verzi.
Reakce na článek pana starosty Bc. Jiřího Švece v Lišovském zpravodaji č. 2/2020 ohledně dolnoslověnické fary
Možná jste v prvních měsících letošního roku postřehli zájem různých médií o faru v Dolních Slověnicích. Stavba je ohrožena demolicí v souvislosti s plánovanou rozsáhlou stavební akcí, týkající se nového přemostění a úpravou komunikace v Dolních a Horních Slověnicích. Psalo se o ní v Mladé frontě, Deníku, Budějcké Drbně, na iDNES.cz a možná i jinde a zájem médií ohledně dění kolem fary neustává. Nedávno jí věnoval pozornost v úvodníku magazínu Barbar šéfredaktor Jan Štifter – pokud jste jej nečetli, stojí rozhodně za pozornost! Ten zájem je opodstatněný. Týká se totiž hrozby realizace záměru, dnes už jen tak nevídané, razantní proměny prostředí, které nás obklopuje a jež prozatím vykazuje výrazné urbanistické, architektonické, historické a estetické kvality.
K uvedenému tématu proto musím zareagovat na text starosty města Lišov, Bc. Jiřího Švece (jehož znění je údajně „konsensem vedení města“), publikovaný v Lišovském zpravodaji č. 2/2020, který údajně popisuje „skutečné události“ a nazývá věci „pravými jmény“. Rád bych tento text okomentoval a doplnil. Ona jsou totiž některá ta „fakta“ místy notně překroucená a naopak podstatné momenty pro jistotu vynechány.
Podání návrhu na Ministerstvo kultury České republiky ohledně zapsání fary za nemovitou kulturní památku vzešlo z mé osobní iniciativy. Načasování bylo, jaké bylo. Dříve než v prosinci 2019 jsem o tom nevěděl. Koneckonců s podobou projektu nebyli podle mých informací seznámeni ani mnozí zastupitelé. Žádné utajované přípravy s účastí zmíněných pánů Jana Kresana a Aleše Františka Plávka neproběhly. Udělal jsem to, co jsem v tu chvíli považoval a stále považuji za správné. Mým cílem bylo zastupitele seznámit s doposud opomíjeným, ale důležitým odborným pohledem, vyvolat diskusi a projekt případně přehodnotit. Děkuji tímto za možnost se tomuto tématu věnovat na únorovém mimořádném zasedání zastupitelstva, svolaném za tímto účelem. Zvláště pak děkuji těm zastupitelům, kteří měli pro snahu o zachování fary pochopení: Ondřeji Kubalovi (KDU-ČSL), Aleši Františku Plávkovi (KDU-ČSL), Janu Kresanovi (KDU-ČSL), Drahoslavu Návarovi (ODS) a Jiřímu Frolíkovi (ODS). Za smutné pak považuji, že někteří jiní se s poskytnutými materiály neměli zájem a někteří ani možnost se seznámit, protože město zastupitelům tyto odborné podklady v rozporu se zákonem o obcích nepředalo a pokud ano, tak snad jen členům SNK Lišovsko, a to údajně v redukované podobě.
Pan starosta Švec píše, že vzápětí byly napadeny další součásti zmíněných investic – projekt rekonstrukce mostů. Na únorovém mimořádném zasedání zastupitelstva jsme byli ubezpečováni, že všechny zákonné postupy byly dodrženy a vše probíhalo podle současně platné legislativy. To se nyní ukazuje jako ne tak jednoznačné. Územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích podalo podnět k přezkoumání stavebního povolení na zmíněný projekt a následně v rozšířeném podání i já jako fyzická osoba (ne naopak, jak je uváděno) s podezřením na pochybení v procesu jeho přípravy pominutím potřebné účasti státní památkové péče, vyplývající ze zákona. Důvody k zahájení přezkumného řízení byly shledány jako oprávněné, a tudíž bylo zahájeno. Čili ta po „mnoho uplynulých let“ probíhající „odborná jednání na všech úrovních“ neproběhla ve skutečnosti na všech úrovních. Pravidla byla porušena a pan starosta to dobře ví.
Dále pan starosta Švec uvádí, že městu hrozí finanční újma tím, že investovalo „již více než cca 2 miliony korun do přípravy popsaných záměrů“, přičemž „ruinu fary“ (jak na jiném místě píše) od církve koupilo cca za 1,5 milionu korun. A že hrozí, že se o faru bude muset případně starat jako o kulturní památku a investovat do její rekonstrukce. K tomu lze říct, že stejně jako nikdo nenutil město od církve faru „jako obyčejný dům“, koupit, tak mu také jistě nikdo nebude bránit jí opět (třeba již jako kulturní památku) nabídnout k prodeji. Například k obytným účelům.
Nejvýraznějším argumentem pro demolici farního areálu je ze strany zastánců současného projektu to, že se v případě křižovatky jedná o dopravní závadu, technicky nevyhovující stav. Kdo a na základě čeho to ale posoudil? Například v územním plánu města Lišov tato situace jako dopravní závada uvedena není. Také dopravní statistiky za posledních více než 13 let vypovídají o tom, že zde nedošlo k jedinému zranění (na rozdíl od téměř všech jiných křižovatek na silnici II/148 z Lišova do Mláky). Fara zde totiž působí jako přirozený dopravní retardér, před nímž je potřeba zpomalit. Proč město Lišov někde, tak jako na své hlavní ulici, třídě 5. května, podporuje zpomalovací opatření v podobě zúžení vozovky a jinde má tato opatření potřebu odstraňovat? Nikdo neříká, že by se zlepšení dopravní situace v místě nedalo nějakým způsobem řešit, ale za cenu likvidace farního areálu a zničení jádra hodnotné jihočeské vesnice? Projekt by se přehodnotit jistě dal, kdyby byla dobrá vůle.
To vše je oproti odborným pohledům obhajováno místním zájmem, který, jak to tak bývá, může být krátkozraký a nadřazen by mu měl být zájem veřejný, zaštítěný právě odborníky. Snahu o zachování fary přitom podporují odborníci z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích a generálního ředitelství v Praze, Státního oblastního archivu v Třeboni, Společnosti pro obnovu venkova a malých měst, předseda Komise pro lidové stavitelství, sídla a bydlení při České etnografické společnosti v Praze, či členové Českého národního komitétu ICOMOS (organizace zabývající se ochranou kulturního dědictví na celosvětové úrovni) i regionální spolky jako jsou Klub přátel Českých Budějovic, Spolek přátel Třeboně, či Spolek pro Hůrky a venkov s poukazem na to, že podoba současného projektu není v souladu s Mezinárodní úmluvou o ochraně architektonického dědictví Evropy, stavebním právem a v obecné rovině s veřejným zájmem. Projekt však není v souladu ani se zákonem o státní památkové péči a není v souladu ani s územním plánem města Lišov, což je závazná právní dohoda o využití území.
Zastánci projektu prezentovali pouze loajální vyjádření lišovského správce farnosti, s odbornými pohledy nepolemizující, které působí v tomto kontextu poněkud výstředně.
Pan starosta Jiří Švec podle mého názoru projevuje neúctu k hodnotám prostředí, v němž žijeme, k nastaveným pravidlům, k odborníkům a tím de facto ke vzdělání. Používá přitom rétoriku a způsoby jemu vlastní. Píše, že by některé praktiky „rád považoval v současné společnosti za vymýcené“, ale vulgární telefonáty odborníkům a členům spolků, kteří snahu o zachování fary podporují, či dokonce pokusy některé z nich popotahovat u jejich zaměstnavatelů, přitom považuje za normální. Jedná prý tak, jak jsme od něj zvyklí. Domnívám se, že Lišovští by si na všechno zvykat nemuseli. Také mám pocit, že současné vedení města se historicky znemožnilo již dostatečně. Fráze z jisté politické brožury o tom, že místní si dokáží rozhodnout o svých věcech doma nejlépe, dostává na frak.
V intencích závěrečné věty úvodníku Jana Štiftera v časopise Barbar si myslím, že v případě příští volby zástupců města by neměly rozhodovat pouze usměvavé tváře na lesklých letácích, či tzv. sousedské lívanečky, ale podstatným parametrem by mělo být to, jak se dokáží o svěřené dědictví starat a jaké v tomto směru mají zásluhy.
Mgr. Jan Eliška
(místní obyvatel, památkář)
Elektronická verze Lišovského zpravodajie 3/2020
