Autor: Ing. Libor Elleder, Ph.D.
(hydrolog a historik hydrologie)
Rybník Dvořiště v souvislostech jeho historie ve výkyvech klimatu a doby
O nejstarších rybnících v Čechách
Rybník Dvořiště patří mezi našimi velkými rybníky mezi ty nejstarší. Jeho dokončení se obvykle uvádí k r. 1367. Jeho jméno souvisí patrně s původní osadou Dvořiště, jak např. v pamětním spisu o vodním hospodářství uvádějí dva význační vodohospodáři a královští inženýři Josef Dlouhý a František Fiala (Dlouhý, Fiala, 1897). Uvádějí dále, že koncem 18. století, zde byly nalezeny základy staveb a dokonce zbytky studní, tedy pozůstatek oné osady, která dala rybníku jméno. Větší podrobnosti k této zajímavé skutečnosti neuvedli.
Dvořiště je podle nich založeno Ježkem (Ješkem) na Landštejně a Kosově hoře a doklad o dokončení stavby je podle nich nejstarším podobným dokladem v jihočeské oblasti. Naproti tomu se ale obvykle uvádí, že Bošilecký rybník vznikl již r. 1355 a je tedy starší (tato informace se uvádí jen na Wikipedii). Podle obou autorů je ale založený až po husitských válkách r. 1440 za Oldřicha z Rožemberka. Mezi staršími jmenují i Doudlevský z r. 1435 a Okřínek z r. 1414. Doudlevským rybníkem autoři patrně mysleli rybník Žárský na Novohradsku. Tento rybník je zmíněn v listině benediktinského kláštera ve Světlé (Zwetlu) dokonce již k r. 1221 a znovu při koupi okolních pozemků i s rybníkem ze strany Vítkovců (Jihočeské rybníky, Wikipedia).
Zůstaneme ale zatím u založení Dvořiště. K jeho založení došlo za života a vlády Karla IV., který podobným stavbám přál. Ostatně často citovaná pasáž z Maiestas Carolina: „Aby Království Naše České mělo hojnost ryb a výparů, velí se stavům i městům pilně zřizovati rybníky i pro hojnost ryb i proto, aby půda se co možná využitkovala. Hlavně aby se voda z bahnisek a močálů nashromážděná za účinku slunce a teplých větrů odpařovala a jako pára dešti působila na rostliny co nejvíce blahodárně… v době trvalých dešťů, tání sněhu, průtrží mračen zadržeti hrázemi velkou část vody a tak zabrániti povodním v dolejších polohách. Pod rybníky ať se zřizují mlýny, železné stoupy, papírny, jež výtok požene. Pro stálou vodu v takových rybnících o něco výše ať se zřizují nadýmače“ .
Dvořiště ale bylo založeno jako projekt majitele Lomnického panství výše zmíněného Ješka. Určitě stojí za to připomenout, že známý Velký rybník u Doks čili dnes „Máchovo jezero“ je stejně starý, resp. byl dokončen ve stejné době. Pravděpodobně jej nechal postavit sám Karel IV. Musíme to zdůraznit, protože tyto staré rybníky mají jisté znaky:
1. většinou využívají dokonale terénu, a to pokud jde o polohu hráze opřenou o skálu,
2. navíc hráz stačila k velikosti plochy délce obvodu jen relativně krátká,
3. obvykle nemají náhon anebo jsou to tu a tam dokonce rybníky nebeské.
Tato první velká rybniční díla s rozlohou alespoň 250 ha vznikala v zajímavé době. Z hlediska hydrologického a meteorologického vynikala doba vládnutí Karla IV. značnými extrémy. Tolik významných povodní v povodí Vltavy jako mezi r. 1359 až 1370 najdeme jindy jen těžko. Velká rozvodnění Vltavy zasáhla Prahu v letech 1359, 1367, 1370, 1373 a 1374 (Elleder, 2015). Voda v těch letech zaplavovala značnou část Starého Města pod Staroměstským náměstím a právě v r. 1367 poškodila voda provizorní dřevěný most a také novostavbu nového (dnes Karlova) mostu. Ve stejné době, tedy koncem 14. století, postupně zaniká původní královské město Děčín, ve 13. století příliš nízko založené na soutoku Labe a Ploučnice. Zda zaniklo pro jmenované četné povodně, náhle či postupně jisté není. Jisté ale je, že dnešní poloha je v tomto ohledu podstatně bezpečnější. A byla tu i suchá období, zejména roky 1368 a 1371. V době, kdy se Dvořiště dokončovalo a bylo předáno do užívání, máme tedy příklady obou extrémů.
Beneš Krabice z Veitmile, kronikář Karla IV., zaznamenal jak povodňové události tak založení rybníku „podivuhodné velkosti pod hradem Bezděz“. Je ale fakt, že na Robečském potoce, který odvádí vody z nekonečných lesů pod Bezdězem, vznikly i další velké rybníky. Především je to rybník Břehyně a nad ním s největší pravděpodobností ležel ještě jeden další velký rybník. Naopak pod Máchovým jezerem máme dodnes rybník Novozámecký. Hráze těchto rybníků využívají pozoruhodným způsobem terén, jsou relativně krátké a výpustní kanály jsou prosekány v pískovcové skále u všech z nich. Novozámecká průrva o délce 150 m je chlouba technické dovedností rybničního stavitelství vrcholného středověku u nás. Je docela možné, že vlastně celý ten systém těchto rybníků na Robečském potoce pochází, stejně jako Dvořiště, ze 60. let 14. století.
Rybník Dvořiště nese znaky těchto nejstarších rybníků. Má také odtokový objekt vysekán do skály. Německý název „Steinröhren Teich“, tedy „kamenotrubný rybník“ odkazuje jistě k tomuto faktu. I zde je relativně krátká hráz.
Stoprocentní využití terénu vykazuje i náš největší rybník, slavné Blato (Elleder et al. 2020), které snad existovalo také již ve 14. století a jehož plocha představovala ca 10 km². Tento rybník byl s ohledem na potřebnost hrází a využití terénu skutečným extrémem. Pokud hráz vůbec potřeboval, pak byla jen velmi krátká, možná desítky metrů. Byl to původně rybník závislý na srážkách čili “rybník nebeský”. Změna nastala až r. 1470 za pánů z Kunštátu a Poděbrad, kdy byla kanálem (Sánský kanál) přivedena voda z Cidliny. Také úředně nejstarší jihočeský rybník Bošilecký, založený roku 1355 (možná, že datum které uvedli Dlouhý a Fiala, 1897 se týká přestavby či dostavby), má hráz jen 340 m dlouhou. Někdy (Wikipedie) se uvádí, že jak Bošilecký, tak i Dvořiště jsou spíše rybníky závislé na srážkách než přítoku, tudíž původně také rybníky nebeské.
Dvořiště ve zlaté éře rybníkářství do r. 1565 a krátce potom
Vrátíme-li se k rybníku Dvořiště, pak celá situace se začala podstatně měnit začátkem 16. století, a to v jeho první dekádě za působení Štěpánka Netolického v souvislosti s výstavbou kanálu, který známe dnes jako Zlatou stoku. Ta byla budována mezi lety 1508 až 1518. Ve stejné době vznikly rybníky Koclířov, Velký a Malý Tisý a také rybník Káňov. Zalistujeme-li publikacemi o rybnících, zjišťujeme, že toto období asi do r. 1565 je vůbec nejvýnosnější dobou českého rybníkářství (Vorel, 2007).
Pokud hned nato zalistujeme dějinami klimatu, dostáváme obraz prvních dekád 16. století, jako období horkých a suchých let, která mohla být pro rybníkářství v lecčem problematická. Domněnky a starší úvahy můžeme podepřít aktuálními výsledky historické klimatologie posledních let. Podle publikace věnované suchu Brázdil et al. (2015) byla většina let v druhá dekádě 16. století suchá. Ještě více suché bylo období 1530 až 1540, se třemi skutečně pověstnými roky 1534, 1536 a 1540. Toto období bylo složité pro rybníky závislé na slabých přítocích či srážkách. Problematické byly v tomto ohledu mělké rybníky, kde se v létě „kazila voda„ a v zimě vymrzaly.
Zvýšení hráze Dvořiště v r. 1582
Dnešní rozsah Dvořiště a výška jeho hráze zřejmě souvisí až s koncem 16. století, a to s rožmberským stavebními počiny. Vlastně jde o stavbu rožmberského regenta Krčína z r. 1582, kdy byla navýšena hráz a voda a doplněn jez směřující odtok za povodně do Zlaté Stoky. Rok 1582 jakoby byl právě protějškem zmiňovaných such, přinesl bezpočet povodní, z nich nejpamátnější je ničivá přívalová povodeň v květnu v Karlových Varech. Kronikář Březan popisuje, kterak pan Vladař byl na svých cestách mezi Českým Krumlovem a Třeboní omezován povodněmi: „V outerý svatodušní (5. 6.) pan vladař domu rožmberskýho z Krumlova přijel do Třeboně, úmyslu byv obeslání císařské ku Praze obrátiti se. Ale ta povodeň mu pobravši mosty, na mnohých místech překazila a zabránila, takže zase na Krumlov navrátiti se musel“. V Praze v červnu 1582 voda dosáhla pražskému Bradáči asi do půl čela (Kotyza et al. 1995, Elleder, 2015), byla tedy o něco níže než v červnu r. 2013. Po období povodní nastaly horší časy a znovu velké sucho, které se rovnalo onomu v r. 1540. To byl rok 1590, kdy voda Vltavy nad jezy dostala zelenou barvu, asi jako se stávalo v posledních letech 2014 - 2020 řadě rybníků, řek a přehrad.
Pro nás je ale důležité, že navýšením hráze se voda vzdula o něco dále k jihu. O kolik, není jasné. Možná tak vznikla dnešní zajímavá podoba rybníka s dlouhým výběžkem původně až k obci Sádek. Na jedné straně rybníka se nachází původně farní obec Dolní Slověnice a na druhé straně, hydrologicky pravém břehu menší Slověnice Horní.
Dřevěné lávky, mostky a převozy přes cíp Dvořiště v letech 1680 až 1827
Na mapě z let 1683 možná, a na výpravné mapě z r. 1684 určitě, je vidět mostek přes cíp rybníka u Sádku, který později mizí. Pokud hledám vysvětlení zániku mostku v účincích povodně, je možné vzít v úvahu třeba lokální přívalovou povodeň. Pamětní deska na kostela svatého Marka v Soběslavi ukazuje výšku vody a nápis komentuje situaci: „KAMEN W MISTO / TOTO WSAZENI I K W/ ECZNEI PAMATCZE VKA/ZVGE ZNAMENI KTERA LETHA 1686 DNE / 15. MAGE WODA SKRZE/ PRZIWALI SE ROZWOD/NILA SSKOD MNOHO SP/VSOBILA A AZ POD KAMEN TENTO VISTAVPILA“. Jednalo se ale o povodeň na Černovickém potoce ačkoliv zasažena mohla být i oblast kolem Dvořiště. Důvodů a příležitostí pro zánik lávky, která chybí na I. vojenském mapování může být ale nekonečně mnoho. Jak je zřejmé z tohoto mapování v období 1764 - 1768 byly obě obce spojeny.
Na geometrickém plánu Wenzla Leschtiny z r. 1804 ale vidíme již most dřevěný o celkem šestnácti polích. Tentýž vidíme i na dalším plánu rybníka Dvořiště od Franze Krause z téhož roku. O 15 let později je evidentně podobná konstrukce ještě na plánu polesí Dvořiště. Přitom počet polí je jen 10, snad jde o důsledek jisté velkorysosti autora Mathyase Leschtiny. Proč tento most chybí na stabilním katastru i indikační skice a je evidentně nahrazen plánovanou konstrukcí hráze se třemi propustmi?
Otázkou je, kdy skutečně most zmizel, to že je na plánu z r. 1819, ještě nemusí být nutně důkazem o jeho existenci téhož roku, alespoň až do jeho konce. Vysvětlením může být povodeň r. 1829, jejíž výška bývala vyznačena na dřevěném pilíři pod Rožmberkem (dnes na kamenné stéle tamtéž). Pachatelem může býti červnová povodeň roku 1824, která pokazila císařskou návštěvu v Praze a dosáhla bezmála úrovně stoleté vody. Tento problém by snad bylo možné ještě vyřešit z nějakých jiných zdrojů. V době měřičských prací v r. 1827 zde zřejmě most nebyl, ale uvažovalo se již o jeho náhradě. K té však došlo až o 30 let později.
Originální řešení – násep s propustmi z r. 1857
Současní klimatologové, tedy alespoň někteří, ukončují tzv. malou dobu ledovou (LIA), jejíž začátek se klade do konce 13. století, rokem 1850. Již předtím bylo několik velmi suchých let, mezi nimiž dominoval rok 1842 (Brázdil et al. 2015) a několik ostrých povodní. V r. postihlo střední Evropu katastrofální sucho, které v povodí Rýna, pokud jde o nízký stav této řeky přesáhl všechny možné starší záznamy (Wittman, 1859). Od Mělníka do Hamburku byla naplánována komisionální obhlídka koryta Labe, které mělo velmi nízký stav. U nás ale vše změnila památná povodeň na přelomu července a srpna 1858, která byla tématem pro kronikáře, noviny a kramářské písně.
Mohly mít tyto extrémní podmínky nějaký vztah k budování spojení do Českých Budějovic přes Dvořiště? Možná vůbec ne, prostě jen došlo k realizaci dlouhodobějšího záměru. V letech 1857 - 1859 propojila obě obce Horní a Dolní Slověnice silnice od Českých Budějovic. Silniční násep přes cíp rybníka s třemi mostními oblouky není právě obvyklé řešení, které jen tak někde uvidíme.
Podobné řešení je u Staré Hlíny
Pokud hledáme podobnou situaci, vrátíme se znovu k Jakubu Krčínovi, a to do roku 1584, kdy se začal stavět Rožmerk, bylo to v letech 1584 až 1590. A původní rozsah rybníka byl větší než dnes. Pan regent nechal postavit dřevěný most u Staré Hlíny přes dva cípy Rožmberka. Kdy to bylo? Počítal s tím již dopředu anebo napravoval dopady svého velkého díla dodatečně? Není úplně jasné, zda již Březanova zmínka k povodni 1586 se ho týká. „28. martii, jinak v pátek na Zvěstování Panny Marie, na svítání přišla veliká povodeň na řece Lužnici na panství třeboňském (a to bylo, když dělal se rybník Rožmberský), takže ty všecky zájezky, kteříž byli pro příhodu zděláni, zatopila. A po těch dobře loket zvejší po všech voda šla, řeku Novú dosti vysoce zalila, takže u Hlíny nemohli lidé k mostu přicházeti, než na loděch musili se přeplavovati. A tak již teprva po té příhodě mohlo se víceji tomu novému dílu na řece věřiti.“. Uvádí se ale, že most byl postaven až r. 1594, tedy tato zmínka se pravděpodobně vztahuje k mostu přes novou řeku u obce Stříbřec. Snad by tento kus historie mostního a vodního stavitelství stál za prověření.
Krčínův dřevěný most byl opravován r. 1659 a není divu, musel přestát velké povodně v letech 1655 a 1656: „V létě 1655 přijdouc veliká povodeň, ačkoliv Rožemberskýmu rybníku, protože málo vody měl, neuškodila, ale jej dobře vodou naplnila a nahnala, takže celý rok všemi trúbami a jsa spuštěný opadnouti nemohl“, … Roku 1656, okolo dne sv. Jakuba, in Juni, když opět ta veliká povodeň podruhý přišla, která na vazbách až na druhý šár šindele vystoupila a vlny na hráz valem vylévaly, také u jedné bašty, kde dvě však shnilé trouby byly, hráz od zadku na stržích zem s sebou brala, takže jsouce v tom místě 30 sáhů tlustá, toliko místa zůstalo co by dva sedlští vozy jeden druhého minouti mohl; a tu nebylo jiného očekávati, nežli že skočí a se strhne. Nicméně celé panství, města, městečka, poddanství pro mladost, pro starost arci klášterní poddaní na pomoc přispěti museli, tak se co nejblíž les sekal, fašíny se dělaly, drny, ryly, kámen, šut vozili a před ty shnilý trouby do rybníka se metalo a házelo, až se ta voda přejala; pod hrází pak ihned naspěch srub z trámového dříví se dělal a za něj kámen, rum, fašíny, všelijaké rohoždí a drny vozilo a házelo, aby se hráz více šalovati namohla.“. (Hule, 2000, s. 102).
Při další povodni r. 1670 neodolal a složil se asi jako domeček z karet. Povodeň v r. 1670 uvádí Rameš (2000) a Hule (2004). „…Ačkoliv měla Nová řeka odvádět vždy velké vody mimo Rožmberk, nikdy tuto svoji funkci neplnila. Problém je, že levobřežní hráz většinou velkou vodu nevydržela a v některém místě se protrhla. Tak se roku 1670 protrhla u jednoty Leština.“ (Hule, 2004)“.
V době válek o rakouské dědictví ho údajně Francouzi rozebrali. Současný kamenný most nechali postavit Schwarzenbergové, pochází z r. 1799. V tomto bodě stojí za to připomenout, že tento rok přinesl jednu z nejostřejších zim a v únoru skutečně velkou zimní povodeň s ledy. Dokladů o tom, jak to bylo na Lužnici, ale mnoho není.
Nicméně můžeme zmínit školní kroniku obce Řípec, kde se píše. „- zřídili si občané řípečtí s povolením p. děkana Hartla z Dráchova soukromou školu v Řípci č. 43 a to z té příčiny, že dítky z Řípce na jaře a na podzim pro vystouplou vodu v řece Lužnice, která nebyla mostem opatřena do školy choditi nemohly. Školné však do Dráchova stále odváděti museli“. Je docela možné (ale docela jen hypoteticky), že po odchodu ledu v únoru 1799 bylo nutné postavit nový most přes cíp Rožmberka. Ten starý byl ledem těžce poškozen.
Jsou tedy i jiné příklady a je dost pravděpodobné, že drobnější mostky či lávky zkracující cestu přes rybník by se našly. Jedna taková lávka zkracovala cestu přes Novořecký rybník, tuto dnes zaniklou situaci najdeme v prvním vojenském mapování.
Mezi Dolními a Horními Slověnicemi se nám toto řešení zachovalo dodnes. Po technické stránce je schopné sloužit dál svému účelu, jak provozu, tak jako krajinotvorný prvek.
Závěr
Nároky na houstnoucí silniční provoz nás připravily o mnoho krásných mostních staveb, řadu z nich ještě dnes najdeme pod rozšířenými mostovkami, řada z nich nyní rychle mizí, a to beze zbytku. Je to bezesporu určitý problém. V našem případě nejde ani o most ani o hráz, ale násep s třemi mostními oblouky, vedoucí cípem rybníka. Vidíme tu jistý vývoj situace, mostu předcházela lávka, přívoz, dřevěný most. V 19. století se změnila užívaná trasa silnice mezi Budějovicemi a Lomnicí. Upřímně řečeno, příliš mi není jasná nutnost bourání té fary z r. 1795 a ani přestavba dochovaných mostních oblouků. Doufám, že se najde řešení kompromisní, takové, kdy nedojdou újmy jedinečné estetické i krajinářské hodnoty. Nepřijdeme tak ani o ukázku kvalitní řemeslné práce, ba ani o hodnoty historické, které jsme částečně připomněli.
Pamatuji si na situaci, když se obyvatelé jiné obce v jiné oblasti sešli nad troskami krásného mostu, jehož jubileum nedávno slavili, který ale nevyhovoval kapacitě plánované dopravy. Nevěřícně kroutili hlavami. Chlouba obce, kus života a velký kus poesie, spojený s rozhledem na řeku padl v několika dnech. Bylo ale již pozdě něco dělat. Unikátní stavbu totiž nikdo z radních nechtěl.
Ing. Libor Elleder, Ph.D.
Hydrolog a historik hydrologie Českého hydrometeorologického ústavu,
člen Výzkumného týmu hydrologie při Univerzitě Karlově v Praze
Ve Skorkově 12. listopadu 2020
Literatura:
Brázdil, R., Trnka , M., et al., Sucho v českých zemích: minulost, současnost, budoucnost. Praha. Centrum výzkumu globální změny, akademie věd ČR, Brno. 2015. 400 s.
Elleder, L.: Historical changes in frequency of extreme floods in Prague, Hydrol. Earth Syst. Sci., 19, 4307–4315, https://doi.org/10.5194/hess-19-4307-2015, 2015.
Elleder L., Šírová J., David V., Kašpárek L., Kleteschka, G., Dragoun Z. 2020. Vzestup a úpadek poděbradského a nymburského rybníkářství pohledem historické hydrologie, VTEI /2020/1, s. 18-31.
Brázdil, R., Trnka , M., et al., Sucho v českých zemích: minulost, současnost, budoucnost. Praha. Centrum výzkumu globální změny, akademie věd ČR, Brno. 2015, 400 s.
Brázdil, R., Dobrovolný, P., Trnka M., Řezníčková, L., Dolák, L., Kotyza, O. Extreme droughts and human responses to them: the Czech Lands in the pre-instrumental period. Climate of the Past. 15, 2019. s. 1– 24.
Behringer, W. 2010: Kulturní dějiny klimatu, Praha-Litomyšl, 404 s.
Bröniman , S. 2015: Climatic changes since 1700, Bern, 360 s.
Balbín, B. Krásy a bohatství České země, Praha, 350 s.
Dlouhý, J. Fiala, F. 1897: Stavitelství vodní, Zprávy spolku inženýrů a architektů XXXI, s. 108 - 119.
Hule, M. 2004: Rožmberkův Krčín a Krčínův Rožemberk, Třeboň, 214 s.
Kotyza, O., Cvrk, F., Pažourek, V. 1995: Historické povodně na dolním Labi a Vltavě, Okresní muzeum v Děčíně 1995, 169 s.
Kratochvíl, A. 1995: Několik poznámek k počátkům rybníkářství v Čechách a na Moravě In: Z historie českých rybníků, VÚMOP Praha, s. 3-18.
Pokorný, P., Šída, P., Kuneš, P., Chvojka, O. 2008: Mezolitické osídlení bývalého jezera Švarcenberk (jižní Čechy) v kontextu vývoje přírodního prostředí. In Beneš, J. & Pokorný, P. (eds.), Bioarcheologie v České
Republice – Bioarchaeology in the Czech Republic, pp. 145 – 176. Jihočeská Univerzita, PřF; Archeologický ústav AV ČR, České Budějovice; Praha.
Vašků, Z. 1995: Doba úpadku českého rybníkářství a hlavní vlny rušení rybníků, VÚMOP Praha, 19 - 24.
Vorel, P. 2007: Zlatá doba českého rybníkářství, Dějiny a Současnost, č. 8/ 2008
Jihočeské rybníky https://www.kct-tabor.cz/gymta/JihoceskeRybniky/
